Krize partnerská aneb Na každého jednou dojde

Že vás se to netýká? No tak: 1) jste buď totální flegmatik, 2) krizový stav si nechcete připustit, 3) výjimka, kterých je v tomto případě počertech málo, 4) a nebo žádný vážný vztah nemáte...

...a je to tady!

Až se jednoho dne své „drahé polovičky“ (potažmo samy sebe) zeptáte, proč s vámi vlastně setrvává v partnerském svazku a on odpoví, že neví, případně zarytě mlčí, je to tady! O to hůř, když máte pocit, že ztrácíte i reálně body v jeho žebříčku hodnot - ta otázka nepadla náhodou. Už delší dobu máte pocit, že to ani zdaleka není, jako dřív. Ano, možná se jedná o nějaké vaše momentální pohnutí mysli, které se nakonec ukáže jako mylné, možná máte jen bujnou představivost, hormonální výkyv, stresové období... Ale možná také ne. A začnete nabývat dojmu, že celý vztah byl jeden velký omyl.

Zachovejte chladnou hlavu

Než začnete propadat hysterickým záchvatům pláče a pomýšlet na konec světa, zkuste si položit několik otázek. Co se vlastně stalo? Dokážeme vystopovat moment, kdy začalo docházet ke změnám? Je za tím vším jen „únava materiálu“, někdo další nebo si je vámi  natolik jistý, že mu připadá zbytečné nad nějakými „protože“ přemýšlet a nedochází mu, co tím vlastně způsobuje? Nemáte náhodou přehnané citové nároky, které pracující muž „drsný realista“ ani nedokáže pochopit? Nezapomínejme na podstatný rozdíl mezi mužskou a ženskou psychikou! Stojíte před rozhodnutím, co dál. Udělat tlustou čáru za minulostí a jít každý svou cestou nebo vzít zavděk vztahem, který je pro vás (možná oba) teď už vlastně bezvýznamný? Sdílíte společnou domácnost jen proto, že nějaký ten pátek víte, kam on ukrývá špinavé ponožky a on zase, jak vypadáte nenalíčená? Má smysl čekat, zda se z jeho strany dostaví alespoň nějaká motivace?  

Jak z toho ven

Jediné možné řešení, kromě vyhledání odborné pomoci, je vše s partnerem dopodrobna probrat. Sice se bude kroutit a vymlouvat, zřejmě to nezvládnete za jediný večer, ale budete mít alespoň jasno o důvodech i možných řešeních. Není nic horšího, než nejistota. Bezesné proplakané noci vám nepřidají na klidu, na kráse, ani na zdraví. Třeba je za tím vším jen nějaká prkotina, vy děláte z komára velblouda a za pěknou řádku let oslavíte kulaté úctyhodné výročí, obklopeni kupou svých potomků. Nebo naopak zjistíte, že se jedná o naprosto definitivní a neodvratný konec jedné, alespoň ve vašich očích, „osudové lásky“. Život je krátký, takže „čekání na Godota“ přenechme těm, kteří na to mají čas a náladu, my jednejme a hlavně spokojeně žijme...