
Bolek a Lolek, Pat a Mat, Bob a Bobek, naši prarodiče... Od ranného dětství je nám předkládán model nerozlučného nonstop partnerství. Ale co když o něj nestojíme a vyhovuje nám samostatnost? Možná si hodláte pouze chránit svoje sólo bydlení, možná nestojíte o žádný vztah a parádně si to užíváte.
Sólista
Osmadvacetiletá Marta z Brna tvrdí, že prostě nedokáže skousnout špinavé ponožky všudemožně a prkýnko nahoře. Její ryze holčičí domácnost má svá pravidla a rituály, které nehodlá měnit ani kvůli „panu božskému“. Ze všech koutů její domácnosti na vás doslova mává ženská ruka. Po dětech zatím nijak zvlášť neprahne a vzhledem k tomu, že pracuje jako manažerka v jedné významné firmě, díky nadprůměrným příjmům a pohádkovému majetku rodičů je finančně nezávislá. Až se jednou ozvou její biokukačky, pokud se situace nezmění, hodlá vychovávat svého (rozhodně pouze jednoho!) potomka sama.
Týmový hráč
Naproti tomu dvaatřicetiletá Simona, toho času v jiném stavu, bydlící kousek za Prahou se svým manželem, šestiletou dcerkou a tříletým synem, je pravý opak. Za 2 měsíce se jim narodí další chlapeček a do budoucna plánují ještě jednu holčičku, aby prý nebyli chlapi v přesile. Jejich spokojený vztah trvá již 12 let, mají stejné koníčky a zájmy, užívají si každou společnou chvilku. Nevidět to na vlastní oči, neuvěřím. Jak z nějakého filmu.
Kdo je kdo
V tomto případě se jedná o dvě naprosto rozdílné povahy. Jedna si svou samotu užívá, považuje ji za ideální stav, nehodlá se o své intimní soukromí za žádných okolností s nikým dělit, druhá se ani neodvažuje pomyslet, co by se stalo, kdyby o svého partnera měla přijít. A přitom mají možná společného víc, než se na první pohled zdá. Co když Marta zatím nenarazila na toho pravého, možná dokonce prožila velké zklamání a nerada by se opět spálila? Naproti tomu se může Simona zdát některým lidem jako „závislačka“ na svém partnerovi, neschopna samostatného života a záměrně se obklopující velkou rodinou, maskujíce tak svůj vnitřní strach ze samoty.
Lesk a bída singles
Ať už je to, jak chce, sólo styl má svá kouzla. Nemusíte brát na nikoho ohledy. Chodíte si domů, kdy se vám zachce, uvaříte si, co vám chutná, spíte na matraci, jejíž tvrdost vyhovuje vám, nikdo nepřepíná váš oblíbený televizní seriál na hokejový zápas Horní-Dolní, zaplňujete botník i šatník dle libosti a nemusíte křísit partnera, když náhodou na viditelném místě zapomenete cenovku. Na druhou stranu se nemáte s kým dělit o své radosti i starosti. Kamarádky ani domácí mazlíčci nejsou vždy těmi ideálními majiteli ramen, na kterých byste si tolik potřebovaly poplakat.
Ideální stav
Pokud máte partnera, na kterém vám opravdu záleží a vyhovují mu také oddělené domácnosti, lze toto považovat za ideální stav. Je v podstatě jedno, zda sdílíte společnou domácnost nebo kelímek ve vaší koupelně obsahuje pouze jeden zubní kartáček. Stačí vědět, že někde máte onu spřízněnou milovanou duši. Ve vztahu totiž není bezpodmínečně nutné obývat tentýž klobouk...